Být na několik hodin občanem nově vzniklého Československa v roce 1918 nebo zažít období takzvaného „pražského jara“ 1968 se poštěstilo žákům osmých a devátých tříd naší školy. Během dubna nás třikrát navštívili lektoři organizace Post Bellum, která v projektu Paměť národa vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století. Tyto vzpomínky jsou mimo jiné obsahem zážitkových workshopů, které osmáci a deváťáci absolvovali. Mohli se během nich vcítit do životních situací a dilemat lidí, kteří si zlomové okamžiky minulého století prožili na vlastní kůži.
Pro žáky od 13 let je určen workshop Byli to naši sousedé, ve kterém se třída 8. A a 8. B vrátila v čase do doby vzniku Československa. Na pozadí příběhu západomoravského města Slavonice se žáci snažili porozumět problematice česko-židovsko-německých vztahů do roku 1919. Po dohledání a sestavení téměř shořelé kroniky Slavonic se objevily první spory a sociální či ekonomické rozdíly. V hospodských diskuzích projevili rozdílné názory na probíhající válku a po vzniku nové republiky se snažili sepsat pravidla soužití tak, aby vyhovovala všem. Žáci si uvědomili, jaký vliv měly konkrétní historické události na život v Sudetech, jak se proměnily názory a postoje jejich sousedů, přátel či známých v průběhu pohnutých let 1. poloviny 20. století.
Jejich starší spolužáci z devítky se ve workshopu Mám svůj sen stali sousedy v socialistickém činžovním domě. Ve své roli si mohli uvědomit, jaké dosahy měla invaze Rudé armády na obyčejné lidi a jak mnohdy změnila jejich životní sny, plány a představy. Žáci si nejprve sami napsali svůj vlastní životní sen na následujících 5 až 10 let. Poté dostali občanské průkazy z roku 1967 a stali se členy několika rodin. Na domovní schůzi se setkávali se soudružkou domovnicí (slečna lektorka), která je prováděla roky 1967–1969. V rámci hry si prožili pocit svobody během pražského jara, ale i složitého životního rozhodnutí, zda projeví nesouhlas s okupací a pocítí důsledek tohoto činu.
Workshopy využívají prvky výchovné dramatiky a zážitkové pedagogiky a žáci se v nich učí formulovat své názory a postoje. Přispívají také k mezigeneračnímu porozumění a sblížení generací s odlišnými dějinnými zkušenostmi a připomínají, jak je důležité nezapomenout.
Tento interaktivní způsob výuky vnímáme jako vítané zpestření pro žáky sloužící k lepšímu pochopení někdy abstraktních a faktograficky zaměřených hodin dějepisu.
