Dne 28.března se na naší ZŠ uskutečnil další projektový den s názvem „Společně to dokážeme“. V tento den neprobíhala výuka podle běžného rozvrhu, ale učení a poznávání formou hry.Ve svých programech se naše škola snaží žáky nejen vzdělávat, ale i vychovávat, ochraňovat je a vysvětlovat jim vše, co je zajímá.
Témata jednotlivých skupin byla velice rozmanitá. Zatímco ti nejmenší si vyzkoušeli ve svých třídách několik zajímavých aktivit s velikonočním námětem najednou, starší děti měly možnost se zapsat na konkrétní workshop podle svého uvážení. Pracovní skupinky tak byly složené z dětí různého věku, které se učí spolupracovat a pomáhat si napříč jednotlivými třídami.
Děti si pár dní předem zvolí skupinku podle sebe a podle svého zájmu, sami připíší jméno na vystavený seznam. Před sebou vidí pouze tabulku s názvem projektu a s popisem činnosti, které se budou společně věnovat. Zároveň se dozví, jaké pomůcky si musí obstarat a přinést. A to vše bez jména vyučujícího. Tato kolonka zůstává prázdná. Pro mnohé je to potom velké překvapení, nejen pro učitele, ale i pro děti.
Nejčastějším shodným prvkem tohoto dne byly Velikonoce. Někteří odvážní plavci se dobrovolně vydali na bazén, aby tam porazili protivníky a vyhráli zlatou, stříbrnou či bronzovou medaili ve velikonoční plavecké štafetě (nebo aspoň diplom). Jiní si vytvářeli masky velikonočních zajíčku a poté soutěžili, který z nich je nejrychlejší a nejšikovnější v nošení velikonočních vajíček. Někdo strávil tento den ve Spojeném království a někdo v jiných anglicky mluvících zemích. Někdo vyráběl velikonoční košíčky, někdo sázel jarní kytičky. Někdo byl mírný jako beránek a někdo naopak pěkně divoký. A kdo chtěl, mohl si i něco vynikajícího upéct – beránka, mazanec i perníčky. Někomu z toho všeho tvoření šla hlava kolem a toužil víc myslet. Přesně pro tyto děti zde byly připraveny různé hlavolamy a hry. Nakonec se zapojili všichni. Ti, kteří na počátku toužili pouze hádat, museli nakonec i všechno přeměřit a propočítat. A s dalším projektovým dnem počítáme už teď.
